MÝTUS O MATCE VOD A PTÁKŮ

Kdysi na našem území žili lidé, kteří viděli svět svýma pradávnýma očima. Bylo pro ně důležité mít čistou vodu, úrodnou půdu, svobodný vzduch a teplo slunce a ohně. Své poděkování Zemi neboli své platby dávali na jiná místa než my dnes. Nosili je do posvátných hájů. Tam byly jejich svatyně, kde promlouvali s přírodou jako se svou matkou a s bohem jako se svým otcem. Takovým místem mohl být háj u pramene Kamenice.

PŘÍBĚH INSPIROVANÝ ZNOVUZROZENÍM PRAMENE KAMENICE A MÝTY DOMORODÉHO KMENE KOGI

ukázka 

„Poslouchej mě dobře,“ řekl kůň. „Vydáš-li se teď se mnou na cestu, bude to už napořád. Už nebudou oddělené světy. Tam, kam se vydáme, není  čas, jak ho znáte vy lidi. Není tam budoucnost, minulost ani přítomnost. Když tam se mnou vstoupíš, poznáš svůj sen.“

To je to, co holčička chtěla.

Kolem ní létali motýli, voněly chrpy a kohoutci, byl slyšet hukot včel a zpěv ptáků. Kůň zaržál a holčička slyšela uvnitř sebe jeho otázku: Půjdeš se mnou za svým snem?

Chtěla, ale bála se.

„Když máš strach, nemůžeš vstoupit do lesa. Zůstaň na louce tak dlouho, dokud svůj strach neuvidíš.Tak čeho se bojíš?“

„Bojím se, že když vstoupím do svého snu, už se nikdy nebudu chtít vrátit.“

„Čeho se bojíš ještě?“

„Mám strach, když se v noci probudím sama. Bojím se, že mě ten, kterého ještě neznám, nepozná a bude si o mně myslet, že jsem někdo jiný. Mám strach z toho, že se schovám, uteču a neukážu se mu, protože kdyby mě viděl, poznal by, že ho mám ráda.“

„Teď jsi mi řekla, čeho se bojíš.“

Holčička se zasnila a otevřela se jí cesta k lesu. Ve snu se po ní vydala a v každém stéblu trávy k ní promlouval jeden z duchů tohoto světa.

 

banner Mytus o matce vod a ptaku

Líbí se vám tento kousek čtení?

  • můžete podpořit jeho psaní, editace a vše, co ke zrodu nového příběhu patří jednorázovým nebo pravidelným finančním darem na účet NF 2801403810/2010
  • napište nám na nadacnifond@mosty-puentes.cz a pošleme vám pozvánku na autorská čtení